18. - 30. září 2014 bylo na naší skautské základně poněkud živo. Tábořilo zde totiž 8 dobrovolníků, kterým se zalíbila myšlenka pomoci při obnově parku U sv. Jiří. Pokud jste zavítali v těchto dnech do blízkosti starobylého kostela U sv. Jiří, určitě jste si všimli jistých změn v krajině. Byl postaven nový most přes Úslavu a vybudována cyklostezka, běžící z tohoto odlehlého místa podél řeky směrem do města. Anglicky (a ne jenom!) mluvící dobrovolníci také pomohli vykácet značné množství náletových akátů, hlavně podél cyklostezky a kolem hřbitova.
Pečení buřtů je známá věc, ale kdy si máte možnost přímo tady v Plzni u táboráku poklábosit z Mexičanem, Japoncem, nebo dívkou z Albánie? Když zapadlo slunce, shlédli jsme u úvodního ohně také prezentace Kláry Salzmannové, krajinářské manažerky projektu, která se netajila historickými snímky a svou představou o právě nastávající renovaci parku.
Protože na řadě míst bylo nutné zaměstnat motorovou pilu a štěpkovač, účastnila se vlastně také firma Prostrom se svými lidmi a materiálním zázemím. Dobrovolníky koordinoval při mýcení zeleně vedoucí plzeňské Záchranné stanice živočichů Karel Makoň, který, ač v rekonvalescenci, podílel se lvím dílem také fyzicky.
Akce vlastně vycházela z iniciativy Plzně 2015, která sezvala dobrovolníky a vybrala jako místo základny pro desetidenní „táboření“ – právě naši základnu U sv. Jiří. Dobrovolníci se sami přihlásili z celé zeměkoule (což mi přijde dost neuvěřitelné) – z ČR, Litvy, Turecka, Španělska, Albánie, Mexika, Číny a Japonska. Na programu neměli jen práci, ale byli se také podívat na historické centrum města Plzně, do dolů v Plané a do Karlových Varů.
Vyzkoušeli si také lodě, které máme na základně k zapůjčení. Měla to být poklidná jízda proti proudu do centra města, ale vzhledem k vyššímu stavu vody a k faktu, že prakticky nikdo z nich neměl s vodou zkušenosti, dopadla jízda docela jinak. Takže místo městských památek viděly dvě třetiny osádky spíše andělíčky při nedobrovolném koupání „U Jiřího“. Smekám však před jejich odvahou a entusiasmem, který nezaplašila ani zima ani utopené chytré telefony.
Měl jsem tu čest být tam s nimi alespoň občas. Například u táboráku, na lodích, když se pálilo klestí, nebo jako ostatně celý pobyt – tahaly větve. Mám radost z toho, co se tam dělo, mám radost z lidí, které jsem tam mohl potkat nebo i vidět, jak se potkávají jiní.
Pro mě osobně tato návštěva byla silným zážitkem. A co si to odnáším domů?
Zaprvé zjištění, že stále existují na Zemi lidé, kteří dělají dobré věci zadarmo, i když to pro ně znamená spíše oběť než výhody. Jim patří veliký dík!!
Za druhé, že se stále něco děje, a že se brzy dočkáme i dalších změn v parku kolem naší základny.
A konečně zatřetí, že naše základna začíná být docela jistě známá i za hranicemi naší republiky, což dokládá i nedávno konaný tábor skautů z Holandska – právě také u nás. Kdo by to byl řekl – takový opuštěný barák, a on docela získává pověst...
Flintstone, správce základny
